K příteli.

Nechtěj se po zlatě hnáti,

O jeho blahosti není co státi.

Davši ti péče,

Zlato se vzteče,

Čím více tě zchlácholí stříbrný zvuk,

Tím více ti natropí lopot a muk.

Nechtěj se po slávě hnáti,

O její blahosti není co státi.

Dychtivost po ní

K ourazu kloní,

Co k rozkoši slouží a k utěše jest,

To zrádně ti vykrade chvála a čest.

Nechtěj se v umění hnáti,

O jeho blahosti není co státi.

Um kde se kutí,

Cyt nemá hnutí.

A dobrav se moudrosti samého dna,

Zvíš, čeho sy neviděl – že je v ní tma.

Nechtěj se po kvase hnáti,

O jeho blahosti není co státi.

Života rýva

Osladem bývá,

Než puzené trampoty z kotrby ven

Hned zase tě posednou na druhý den.

Nechtěj se po lásce hnáti,

O její blahosti není co státi.

V milostném spolku

Objíti holku,

Jen věrnáli – kdoby co lepšího chtěl?

Však žehraje – zvíš, po čem platiti žel.

Darmo se po štěstí hnáti,

Které se k nám nechce hnáti,

Neníli přítel

Tvůj spolu žitel,

By za víno, lásku ti náhradou byl,

S ctí, zlatem a moudrostí smutně bys žil.