K prvnímu květnu.

Ruch mladé Vesny všem ku srdcím sahá.

Chce lidstvo také jaro svoje míti,

chce kvést a plát, chce vskutku jednou žíti,

chce vědět, co je úkoj, rosa, vláha.

Též dělník v světlo prsa noří nahá,

pot stírá na čele, jenž perlou svítí,

zří v mlze pohár, touží z něho píti,

a hledí výš v snech přeludů a blaha.

Jsme všichni dělníci, ať rukou, duchem,

a všichni hlásíme se ku životu.

Ó, lidský duchu, z prachu se již zvedni!

Však sebe znej a uvaž: prací, ruchem

chce oddech získán být, bez lávy potu

i svatvečer sám byl by tobě všední.