K prvnímu máji.

Vždycky, když zářivý sluneční dech

k rašení přírodu křísí,

když zpívá pták, voní růže i mech,

když v květy motýl se mísí,

pod jařmem v temnotě čekáme též,

touhou se v hrudi dech tají:

na Tebe čekáme – ó, blíže spěš,

Ty lidstva budoucí Máji!

Z továren, ze šachet, z polí i hor,

kde otrok hyne, se mučí,

od moře až k moři jásavý sbor

Tobě dnes pozdrav svůj zvučí.

S čistými dušemi v nový jdem svět,

kde slunko svítí i láji –

na Tebe čekáme, na konec běd:

pospěš k nám, budoucí Máji!

Po věky mízu nám střebal ze žil

upír – byl vždy nenasytný,

po věky biřic nás kopal a bil

a kosil jako klas žitný.

Po věky mlčky jsme snášeli knut –

dnes hlas náš se nese kraji.

Ku světlu jdeme, svůj ničíce blud:

vítej nám, budoucí Máji!