K půlnoci je. Vlak je smutný

By Stanislav Kostka Neumann

K půlnoci je. Vlak je smutný

jako chodba ve vězení.

Únava je měkký polštář,

na němž dřímá moje snění.

A mé snění, tos ty, drahá,

třešňová ty bílá snítko.

Kola buší, srdce buší:

Lidko, Lidko, Lidko, Lidko!

Taks mi blízko. Stačí pouze

zavřít oči, už jsi se mnou.

Braň se jak chceš, všecko marné,

spolu jedem nocí temnou.

Kola buší, srdce buší,

povídám ti slova něžná.

Ó, jak milosti jsi plna,

Panno Maria má Sněžná!