K smrti mi smutno... Ňadra má

K smrti mi smutno... Ňadra má

pro bolest sotva stačí,

v duši mé písně jak roj včel,

v oku se slzy tlačí.

Dneska však plakat neumím,

ač je mi k pláči bolem,

vždyť je v mém celém životě

tak jako prázdným polem...

V strunách jsem dneska probudil

všechny své tony spící,

přece však nelze povědět',

co jsem vám toužil říci.

Jedním však duše chvěje se –

ta duše moje šerá,

že jsem vás, kněžno mého snu,

naposled viděl včera...

O jedno jenom prosím juž:

znejte mne ještě dále,

časem si na mne vzpomeňte,

že na vás myslím stále,

že ještě bloudím po kraji,

slední když hvězda hasne –

však mi v snech nikdy neshasne

to vaše oko krásné...

O jedno tedy prosím vás:

znejte mne ještě dále,

časem si na mne vzpomeňte,

že na vás myslím stále...