K sňatku dceři básníka.

Básníků dcery musí mít štěstí,

vždyť všecko, co jich otcové pěli,

vše, co jim nedáno, po čem se chvěli,

nemůž’ být ztraceno, musí kdes kvésti!

Ó jistě zkvétá to pro jejich děti!

Je to jen také kus básnické víry,

s otcovskou láskou... záchvěvem lyry

modlí se, jásá to, blaho jich světí.

Tak i má píseň při této zvěsti

příbuzným citem vzbuzena jásá,

zpozděné kvítí na skráň Vám střásá,

básníka dcero! Bůh dej Vám štěstí!