K svatbě.

Štěstí záře, příteli, dnes

Svítí tobě, přátelství a

Lásky plamen vyjasňuje

Květné budoucnosti kraje!

Plésej, jako starostlivá

Matka plésá, vidíli své

Roztomilé dítě v lůnu

Rozkoše a v květu štěstí!

Poskoč radostí, jak srnec

Poskakuje, dočkáli se

Po divoké zymě jara

Milého a zdravých bylin.

Přiviň k milence se věrné

Mládenců a vlasti slávo!

Jak se ourodný keř k kvítku

Májovému přivinuje.

Patř! co anděl v přirozené

Kráse mezy mladicemi

Růže nejkrásnější, hvězda

Milosti a ctnosti dcera,

Vyvolená srdce tvého

V svaté nevinnosti kráčí,

Aby v pustém světě ráje

Líbezností zakládala,

Aby láskou vroucý v tobě

Probudila každou jiskru

Ohně svatého, a k slavným

Činům rozmilého hnala.

Zmuž se, mladý hrdino, a

Leť co orel, bys y skutky

Šlechetnými stvrdil pravou

Lásku k utěšené ženě.

Jak lev potři protivenství,

Co se vrší v cestě k štěstí

Čistému, a zapuď mraky

Hrozýcý tvé spokojnosti.

Než se nadáš, páry strasti

Jedovaté zlatým sluncem

Rozumu se v rozkoš změní,

Země sladkou láskou v nebe.

V bytu radosti a v stánku

Pokoje jak zahradami

Rozkošnými kroutícý se

Voda živobytí tvého

Jasní dnové do věčnosti

Moře vplynou, láska k svým y

K lásce k vlasti ducha ctného

Budíc nesmrtedlnost zrodí.

Jakbys nemiloval vlasti,

Kde ti kvítek nevinnosti

Kvete, zraje ctnosti krása,

Rozkoše se pramen prejští?

V oheň poletíš, a s lvy a

Draky v boj se pustíš, maje

Zemi, jenž tvůj poklad skrývá,

Vytrhnouti z víru bouře.

Divy vyváděti budeš,

By se ctí a slávou stkvěla,

Jak tvé dívce růže v tváři

Kvetou, neb se oči svítí.

Zlaté struny nepochlebné

Líry zavzní, jako hlásek

Milostného slavíčka se

V máji rozlíhává sadem;

Jméno, sladké jméno drahé

Milenky tvé budou lesy

Roznášeti, budou hory

Opětovat s pochlebenstvím.

Co cyt jen, co láska může

Vzkřísyti, co hlava smyslit,

Srdce roznítiti v plamen,

Všecky obrazy a krásy

V nejjasnější spanilosti

Lidi okouzlí, a outlá

Srdce mládenců a panen

K lásce nejvroucnější vzbudí.

Čistoty a nevinnosti

Jasnost zvelebí tvé sladké

Zpěvy, živý cyt je s světem,

Vznešený duch s nebem spojí.

Jiskřícým kde Pindar okem

Probíhaje světy pěje,

Petrarka kde milé Laury

Sličnosti a vnady líčí,

Y ty s milostenkou zpěvem

Věčnou v háje svaté vkročiv

Věnec pocty z mladnoucýho

Kvítí slavný vítěz přijmeš.

Vděčný syn své vlasti po sta

Letech s potěšením zpěvy

Čecha vznešeného v zemi

Šťastné prozpěvuje řekne:

Blaze těm, co tebe slávu

Vlasti, rozkoš společnosti,

Moudrosti i ohlas v zhoubné

Bouři před očima měli!

Blaze nám, co v květu slávy,

V lůnu vlastenského štěstí,

Krásný duchu lahodnosti,

Tvého zpěvu požíváme!

Šťastný muži! nebe vlilo

Na tě pravé rozkošnosti

Moře; přítomnost tě blaží,

Vlastence věk příští slaví!