K TÁBORU.

V levo, v pravo holá pole jen

se zdvihají a mizí zas,

rozesmál se jarní pěkný den,

přec kraj má teskné dumy ráz.

A cesta bílá jednotvárná tak

se táhne řadou topolů,

les láká znavený jen zrak,

a řeka, jež jde pospolu.

Vran hejna cestou bílou krákají

a k lesům letí nahoru,

kde šedé věže pnou se, lákají –

již k samému jdu Táboru!