K TANEČNÍ HUDBĚ.

Stín se mih’ a stihá stín.

Jdou jak apoštolé.

V okně jsi, já pod oknem,

hore jsi, já dole.

Po zácloně stíny jdou

v tempu valčíkovém.

Thema – chlapec ledabylý,

průvod řinčí čirým kovem.

Je to život, je to hra

v reji silhouetek?

Slyšíš cinkot laciných

jarmarečních tretek?

Blízko jsme, či vzdáleni?

Hore jsi, já dole:

jeden, jeden, jak tam jdou

stíny – apoštolé.

Co ti dávám, laciný

tret je jarmareční.

Ba, co cítím, nad zmatek

života to neční,

ale jak tam stíny jdou

v tempu valčíkovém,

je to jedna myšlenka,

kterou šťastni snovem,

je to stejná myšlenka

a jde stejným chvěním

jako těch, jichž stíny teď

shasly v světle denním.