K TOBĚ SE MODLÍM...

K tobě se modlím, zašlé štěstí moje,

jak ve posvátném kaple klenutí.

V něm oltář květ, jenž pučí z lásky zdroje,

v něm knězem touha má, mé vzdechnutí,

poslední upomínka na ty doby krásné,

poslední záblesk – ach, již hasne! hasne!

K tobě se modlím, stíne blahých časů,

jež ňader v kolébce hrot sudby zahubil,

jež zhynou bez nářku a bez ohlasu,

jimž pouze útěchou, že čas ten krásný byl:

tak příliš krásný – tak jsme šťastni byli –

ač duše jedna, přec nás rozloučili!

K tobě se modlím, družko mého žití,

na lásku naši v dáli vzpomínám,

na zvadlou sněť, s níž vichr urval kvítí,

a myslím přec, že štěstí najdu tam...

Má touha věčně zalétá jen k tobě –

buď zdráva, dívko má, zas shledáme se v hrobě!