K tvé duši.

Jak poutník k zázračnému prameni, jenž křísí,

jak zabloudilý k oknu, za nímž teplá lampa visí,

já přišla cestou těžkou, jíž mne život ved’ –

k tvé duši,

a obracím se vzhůru, jako k slunci květ –

k tvé duši.

Chci setřít světa prach a zvednout ramena

k tvé duši,

ó nedej zahynout a přej mi světla,

bych čista srdcem, plna blaženosti kvetla,

jak do hvězd vztýčena a vroucně skloněna

k tvé duši.