K útoku!

Jaká se kolem nás mihotá

čeládka v podivné směsi!

Divokým pokřikem válečným

otřásá horami, lesy.

Na žerdi ve kvítí,

v nádheře skvělé,

bůh její se třpytí:

hle, zlaté tele!

Zdvižené sekery nad hlavou,

útočí do našich boků –

stokrát si při tom leb rozbila,

přec jde zas marně k útoku.

Nám tvrze z ocele

vzájemnost staví,

čeládky vesele

vztek budí dravý.

Jak směšně ve zmatku pobíhá

a cení žlutavé zuby!

Výpadem proti ní vyrazme:

může-li, ať nás jen zhubí.

Jest každý vojín z nás

a bída zbraní;

ta své rodiče v ráz

smrtelně zraní.

Do výše s praporem červeným,

ať nám na pochodu vlaje!

Ať píseň vítězná vichřicí

se nese v nepřátel kraje.

V boji jsme zrozeni,

v boji my rostem!

K našemu spasení

boj bude mostem.

Vidíte, jak s cesty zbaběle

před námi prchají polem?

Vidíte, jak modlu mamonu

chrání a skrývají s bolem?

Tož prapor do výše

a v útok rázem.

Ať jejich fetiše

svalíme na zem!