K vítězství jara.

Zlaté střely metá jaro, z reků

Nejkrásnější, aby z tuhostí

Zimní dopomohlo k volnosti

Zemi, nevěstě své, plné vděků.

Hle! a již je zima na útěku –

Tu zem věnce svěží pestrosti

Hrdinově vije chrabrosti,

A se třpytíc slastí po nářeku,

Provolává: „Sláva vítězovi!

Pruďte vody, pout jste zproštěny!

Zpěvem vzněte výše, temná křoví!“

Nuž, mé srdce! Buď i tobě blaze

V této době zdárné proměny,

Z mrtvých vstaň a vzchop se k nové snaze!