K východu.

Ach k východu!

Kde slunce záře z rána vřelej svítí,

A chladněj v soumrak větérkové vějí,

Saronská růže dýše líbezněji –

Ach tam, ach tam bych samoten chtěl dlíti

Na východu!

Ach k východu!

Kde města v mořské hlubině se třpytí,

Na horách cedrů lesy tajně chvějí,

V údolí hájů pěvci jemněj pějí –

Ach tam, ach tam bych samoten chtěl dlíti

Na východu!

Ach k východu!

Kde srdci mému ve snách ráje svítí,

V posvátných stínech otcové mi hnijou,

V pověsti Makabovců děje žijou –

Ach tam, ach tam bych samoten chtěl dlíti

Na východu!

Tam nade břehy Babilonské vody

Na větvích vrby harfa visí tichá;

V ni noční vanot žal svůj ještě dýchá,

Že slavné druhdy zhynuly tu rody.

Tu harfu vdovu chtěl bych v náruč vzíti,

Souželné vzbudit dřímající hlasy,

By znovu počala ukrutné časy,

Mých bratrů žal – i hanbu jejich zníti.