K Vykupiteli.

Kterak pak ti mám děkovat?

Jak tě písní zvelebovat,

Kryste, Pane, Bože můj?

Slze kapou z očí k tobě!

O cýtím se šťastným v sobě!

Cýtím v srdcy pokoj tvůj!

Jaké zlé se na mne zhrklo!

Ve dne vůkol mne se zmrklo,

Pak y soumrak byl nocý.

Nouze v strašlivější hrůze

Přišla k polepšení lůze,

Y tys přišel s pomocý.

Srdce, jenž tě věrně ctilo,

V hustých tmách se vyjasnilo

Zhledem do tvé věčnosti.

Tu pocytlo potěšení,

S nim chvátalo ke zkušení

Cžeské k veršům schopnosti.

Co se zdálo být nemožné,

Žeby zpěvy ty nábožné,

Nímiž Klopštok nadchnut jest,

Mohl jazyk můj vystíhnout

A v nich duch můj se pozdvíhnout,

To se stalo pro tvou čest.

Stalo k mému utíšení

V tom nejprudším pokušení.

Netklo se mne zoufání,

Šlo mímo mne tisýckráte,

Nim já mrštil tolikráte,

Zpěvem vzbuzen k doufání.

Pilnějc sem se na se díval:

Syliž méně, než sy býval?

A co vůkol hlaholí? – – *)

Proudem se hrnula žalost

Pro mých záslůh neuznalost.

To, ach! těžce to bolí!

Nepřítele poňoukání

Štvalo dále na zahnání – –

Podvod nechce viděti,

Co se hybe ve svědomí

Při obtížném tom vědomí,

Že se musý styděti!

Předc má duše nestonala!

Zdravé skutky vykonala

Obcy v každém k prospěchu.

Já nemusel utíkati! –

Kohožbych se měl lekati?

Mocnou znám svou utěchu.

Srdce plné nevinnosti

Vírou sylné, stálé v ctnosti,

Se žalostem zavřelo,

A pohrdlo zlým nátiskem,

A nehnulo k lání piskem,

Jen vnuknutím svým vřelo.

Cžistě zpěv sy opáčilo,

Kryste, tebou bezpečilo

Svou bez strachu zmužilost,

Se nedalo hrýzti smutku

Povědomé svého skutku

Pro obecnou užilost.

Šloť po hlasu nábožnosti

V té Klopštoka povážnosti,

Kteráž vždycky chutnala.

Tu chuť v sobě probudivši,

Zpěvu jeho se chopivši

Duše hodnost svou znala.

Stálost ji neopustila,

Třebas hrubě zlost se mstila.

Tak nechť ještě víc sočí!

Kde jho kříže na mne padlo,

Tu velím být! – Sem dívadlo! –

Stojím, hledě do očí! –

Však ne mrzky, ani spurně,

Ne truchlivě a pošmurně.

Vždy jak srdce vyhlíží,

V dobrém smyslu, při všem směle,

Y horlivě y vesele!

Tak se k lidem vždy blíží.

Jak ti za to mám děkovat?

Jak tě zpěvem zvelebovat,

Kryste, Pane, Bože můj?

Slze kapou z očí k tobě!

O, cýtím se šťastným v sobě!

Cýtím v srdcy pokoj tvůj!

Cžím se víc na tebe dívám,

Když ti s věštcem slavně zpívám,

Víc znám víry důstojnost!

V té nalezám mocné líky,

Za něž tobě vzdávám díky!

Tys pokoje dal hojnost.

Ctím nejhloubějc tvou vznešenost,

Jenž sy zvolil sám sníženost

K zdůstojnění lidskému.

Kážeš, by tě nasledoval,

Kdo se pravdě obětoval

A ouřadu Božskému.

By pak se nekořil zlatu,

Vyřkls: „Svět mu dá odplatu,

Hanu, záští, soužení!“

Pokud ho smrt někde mine,

Lesť se spikne, on zahyne

V ukrutnějším snížení.

Zde tvůj věrný učedlník

Má být pravdy mučedlník

Zbaven cti a živnosti.

Nuzný bude mříti hladem,

Když pokrytec jest s pokladem

Vznešen k velké hodnosti.

Však stálému zaslibuješ,

Jak ho někdy zvelebuješ

Po skončené té psotě.

Dáš nepominutedlnou,

Dáš nevyslovitedlnou

Slávu v věčném životě!

To jej v prachu více těší,

Než ho tlačí kříž nejtěžší.

Pane, jeho sy pevnost!

Stojí sylně a neklesá,

Sa radosti plný plesá:

Tam jest skutků všech zjevnost!

Duše! zpívej sy srdečně!

Děkuj Bohu svému vděčně,

Že tě zvedl v křesťanství!

Děkůj, že ti dal věštění

K nejsladšímu potěšení

V ukrutnějším tyranství;

V tom, kde vsteká se pohanstvo

Se židovstvem na křesťanstvo,

Jak je vzbudil věk nový,

Pošmouřený věk nevěrou,

Hříchy zprzněn a pověrou,

Věk po bludu hladový.

Zpívej! sy osvobozena!

Nejsy v smutku pohřizena.

Zdařil se ti stkvostný zpěv

O tvých příhod Ržíditeli,

Na Golgotě Smířiteli,

Lidský tě nezhubil hněv.

Z své strašlivé sníženosti

Vystoupilas k vznešenosti,

Kterouž Orel přeměřil,

Jenž tě na svá přijal křidla,

Na nichž mocnost tvá nestydla.

Velký let svůj ti svěřil.

Cžest, kteráž ti byla vzata,

Ta zůstává zpěvem svatá!

Pán ji hojně nahradil!

Zpívajicý děkůj jemu,

Jenž požehnal srdcy tvému.

On ti bídu osladil!

Při tom v nouzy namáhání

Dal ti zdraví k dokonání

Zpěvu Cžechům nového,

Y odpouští ty poklesky,

Kde jen slabě žvatláš Cžesky.

Radůj, radůj se z něho!

Jak živ budu ti děkovat,

Jak živ zpěvem zvelebovat

Kryste, Pane, Bože můj!

Slze kapou z očí k tobě!

O cýtím se šťastným v sobě!

Cýtím v srdcy pokoj tvůj!