K ZÁPADU

V moře klesá božský vůz,

hory kol jsou tiché zlato.

Važ své srdce, synu Mús!

Měř, co dáno mu, co vzato!...

V mládí velký Apollon

tajemnou ti napsal runu:

„Ztuha napnout nutno strunu,

aby zazněl čistý tón“...

Dosud v duši skryt je zvuk

slov, jež záhadně tak zněla:

„Aby k cíli došla střela,

ztuha napnout nutno luk“...

A teď, Heliův když vůz

chlumy kol již počal zlatit,

zřetelněji, synu Mús,

cestu vidíš: Ztrácet! – Ztratit!...

Jak byl vážný bohův zrak,

hlas jak něžně zněl i přísně...

Nyní chápeš... Nutno tak,

máš-li proměnit se v písně.