K živému obrazu:

Veškerým světem v burném úpění

divoké táhne duchů proudění.

Duch tmy a zloby, lsti a odboje

povstává proti duchu pravdy, světla, pokoje,

z podzemních slují lezou příšery

sveřepých vražd a vzpoury, nevěry.

Brat na bratra se v divém boji sápe

a dědictví svých věrověstů šlape,

a v zaslepenosti své zakleté

kol zlatého se točí telete.

Vlasť úpí, nesvorností rozervána

a Víra pláče, svými poplivána.

Však dosti již těch zkaboněných mraků,

už slunce musí prozářiti tmou;

a dosti již těch rozzuřených draků –

jim Orel vsadí ránu smrtelnou.

Už vzlétá hrdě, už mu oko jiskří,

už dráp svůj ostří, zobec svůj už bystří –

my v jisté ráně budem brzo mistři:

jest drakobijec Jiří naším patronem!

My za Božím vždy půjdem zákonem.

Věrni své vlasti, oddáni své víře,

křesťané skutkem, nejen na papíře!

Jdem s paží pevnou, odhodlanou lící –

ochránci vlasti, Boží bojovníci!

Nechť žije církev, kvete otčina!

Nech roste katolická rodina!