K životu.

Hoch dorostl – šel tedy jako jiní,

šel v náruč žití, jak to každý činí,

než připraví se ku vážnému kroku –

hoch šel, jak motýl těkal pestrou síní,

kde v bazaru svět zboží má, jež stíní

i v světle jasném ukazuje oku.

Tou směsí zmámen, ztratil kolik roků,

nic nenaleznuv, kde by žíti zůstal –

na pevném místě, na místě tom vzrůstal –

jak motýl těkal, zavadil tu tady,

tu méně a tam víc o zboží vnady –

jas viděl, třpyt jak pozlátko, s nímž hrával

s tím rozdílem, že věcí těch byl nával.

Dva hlasy jeho provázely kroky:

ten první zněl jak svůdné lásky sloky,

jak jemná hudba do sluchu se kradl,

ten druhý divně zněl – ty byly soky –

neb druhý vábné zakřikoval toky,

jichž ozvuk ve sluch mladíkovi padl.

A mladík šel a horoval i chladl,

tu usmíval se věci zlaté chvíli,

tam jiné prchal v dálný obzor bílý,

tu políbil, tu strčil ve kout tmavý –

lét’ několik let jako motýl hravý

a všechno shlédnul, všeho hojně užil,

čím dál, tím méně chtěl, tím víc se tužil.

Až ku východu přišel, složil zboží,

co v bazaru si vzal, na skály loži

si oddechnul a leže, v paměť svedl

ty věci všechny, které za podnoží

si nesl v život a jež pílí zmnoží,

i ty, jichž nemá, jež jen cestou shlédl.

Jas ve snu se tmou se mu v obraz předl,

tak podivný, že chvílí hrůzou tmavou

mu ve snu líčil peklo mladou hlavou

a chvílí jasem zkvétající eden – –

zas slyšel hlas, však tenkrát jenom jeden!

Ne hudbou sladkou, silou vzrůstající –

co mluvil ve snu, to byl hlas ten hřmící...

„Viď: plný je krám světa, hochu milý,

a na vybranou věcí, že až zšílí

překupník, zvyklý na prostotu dětí – –

máť zlaté věci, odlesk stříbra bílý

i tmavé věci chová vzácnou pílí,

však v nitru každé ukryto jen smetí!

Ty’s prošel vše – nic samo nepřiletí –

to dobré, poznat’ jas i temno světa.

Než nyní vstaň a zboží v propasť smeta,

jdi, pracuj sám – a poznav chyby všeho,

ve zkušenosti času přežitého

pomahej sobě, celkovému ruchu

v svém nezkaženém, ve dřívějším duchu!“

Vstal mladík ten a cesty svojí plody

v krám světa plný vrátiv, bez nehody

svou práci začal, plnil ku všech blahu

a zkončil šťastně na života prahu,

pracuje duchem, myslí, která vznítí,

již měl, než vyšel do života k žití.