KAISER CARL I.

Jak v pimprlové komedii

když vyjde na jeviště

panáček dobrák – tak se plete

v děj velký, jemuž nerozumí,

hoch ne zlý, s dobrou slabou vůlí,

a chystá se svou roli zahrát.

A ruka vládychtivé ženy,

a plány skrytých politiků

mu pozdvihují ruce k gestům

a mluví za něj velká slova

a oznamují velké činy –

leč jemu úzko je a strašno:

chtěl klid by míti idylický,

chtěl být by láskou poddaných svých,

jak praotcové jeho kdysi,

a je tu strkán, zbit a srážen

i pěstmi mocných silných figur

i ději, kterých řídit nezná.

A v posled vypískán a vysmán

je vystrčen kams za kulisy.

Potomek prastarého rodu,

pod jehož rukou kdys se chvěla

Evropa celá, odhozen je

teď davem bezjmenným a lidmi,

již šťastní byli kdys, když padl

úsměvný pohled jeho z auta

na obnažené hlavy jejich.

Smrt jediná snad pocítila

lítosti trochu s jeho losem,

šla v rekvisitář historie

a bědnou figurku tu vzala,

v zem vložila a přivalila

na hlínu milosrdný kámen.