KAISER WILHELM I.

Hle, stalo se, jak rozhodl se Bismarck,

a německá říš císaře má zase

tož vedle Barbarossy – Barbablanca.

A vavřín slávy takřka vnutil Bismarck

těm skráním našim. Chtěli my jsme válce

s Rakouskem kdysi? On jí chtěl, on, Bismarck.

A po Králové Hradci kázal Bismarck

hlad po kořisti opatrně zkrotit

– prý prozřetelná moudrost v politice

vždy ruku podá na zem hozenému –

a jisto, že měl pravdu tenkrát Bismarck.

I válku s Francií chtěl míti Bismarck,

a uznali jsme jeho argumenty:

My vedli válku proti králi-slunci,

jenž před sty lety Lotrinsko a Alsas

vzal bezohledně staré svaté říši –

tak vyrovnali dějinné jsme účty,

a parvenu ten Napoleon Třetí

byl prázdný panák, nemorální člověk –

tož válka byla nutna, jak řek Bismarck.

Leč Francii jsme dali na šíj botu,

jak Bismarck chtěl – prý klesající rasa,

již nutno radikálně vyřaditi

z jeviště dějin, stála dlouho v slunci

a v stínu my – my na ně máme právo,

neb máme moc, jak správně praví Bismarck.

A Bismarck dí, že nutno zabezpečit

se pro budoucnost: získat Rakušany

a Italii – v středu Evropy stát

od moře k moři, s východem žít v míru

a hrozbou západu být – tak chce Bismarck.

A je to správné, jak je správně všecko,

co Bismarck chce, Bůh vždy dal k tomu souhlas.

Zde marny rozklady jsou – ať je dělá

můj syn, či žena moje, císařovna,

ba, vlastní moje myšlenky a sklony:

čím my jsme a čím Německo má býti –

to provedl a provede jen Bismarck.

Nám nezbývá, než říci k všemu „ano“,

co Bismarck chce a ve všem, čemu nechce,

my musíme svým „ne“ jej podpořiti –

vždyť vše to děje řízením se božím

a Bůh nám při všem poskytl svou pomoc.