KAJÍCNICE.

Šla cestou Maří z Magdaly

a v tvář jí slzy padaly,

neb láskou k Pánu zjemnělá

vin těžkých bolně želela.

Všem zarmouceným oddalá

máť Kristova ji potkala

a vtiskla jí rty na čelo,

až srdce v ní se zachvělo.

Než Maří studem pojata

ten čin jí vytkla v slova ta:

„Jak líbat můžeš, světice,

mne prohřešilou velice?“

By hořem všecka neznyla,

máť Krista Pána přemilá

k ní přivila se v pospěchu

a hlásala jí potěchu:

„Tys, drahá, všecko odkála,

jaks Pánu želem roztálá

slz deštěm nohy zrosila

a polibky je posila.

Ač chodila jsi necestou,

však nynís Páně nevěstou

a já vší láskou mateří

lpím na tobě jak na dceři.“

A zarmouceným oddalá

máť Kristova ji objala

a vtiskla jí rty na čelo,

až srdce v ní se zachvělo.