Kalina.

V kraji lesa u myslivny

kalina mně kývá:

Pospěš, na mé zkvetlé sněti

pěnkav četa zpívá.

Každý list i kalich květu

pln je pestrých zvuků,

chceš-li z cesty něco míti,

pojď a vztáhni ruku!

Ulom sobě snítku z větve,

jež má nejvíc světla,

zdob jí čapku, zdob jí hlavu,

by tvá mysl zkvetla.

Nechoď mi však cestou prašnou,

zůstaň v horském lůně,

a ta snítka i tvé srdce

budou plny vůně.