Kalina.

U vody kalina

stojí rozlomená,

a moje panenka

je tak zarmoucená.

Oj, moje panenko,

chraň tě ruka páně,

by tvé mladé žití

neuvadlo raně.

Tvoje mladé žití

zhynout ale musí,

vždyť sám rozedral jsem

to tvé štěstí v kusy.

Nedívej se děvče tak

hluboko mi v oči,

oči mé jak černý vír, –

běda, kdo tam vkročí.

V oku mém tak hluboko

divný bol se skrývá,

a nebude nikdy zdráv,

kdo se tam zadívá.

„A já přec chci hledět tam,

vždyť už nejsem zdráva,

vždyť už moje hlavička

dávno postonává.

A já přec chci hledět tam,

vždyť jsem tomu chtěla,

aby se mi po tobě

duše rozbolela.“ –