KALINY.

U boru, na svoru,

na louce kamenné

rostou dvě kaliny

smutné a zrosené.

Déšť sejde s kamene,

bor slunce vypije;

je každým večerem

ta rosa zalije.

V létě jich nedbají,

v zimě je nechají,

kdo přijdou na jaře

květy s nich trhají. –

U boru, na svoru

dvě děti v podlétě

jako ty kaliny

zůstaly ve světě.

Dvě děti ubohé,

dvě malé siroty,

kdež by se od lidí

dočkaly dobroty!

Každý s nich utrhne,

každý je omámí,

každým se večerem

zalejou slzami. –

Kaliny na svoru,

samy den ode dne,

jen ptáček zpěváček

v přeletu usedne.

Dvě děti siroty –

jen v noci setmělé

ve snách se slétají

k nim boží andělé.