Kalno je nebe...

Kalno je nebe, smutnu zřím zem,

přišla k nám bouře před časem;

v sadě mi ryla,

kvílela, vyla,

lačnila plenu;

s života kmenu

krásné dvě urvala sněti:

Jarušku, Lidušku, mé drahé děti!

Kalno jo oko, sivá je skráň,

ňadro mé jako suchá pláň,

samé jen vzdechy;

nikde mi těchy,

kam se jen šinu,

strádám a hynu

raněným skřivanem v setí;

umírám, umírám po Vás, mé děti!