KAM JDEŠ TAK SÁM

Kam jdeš tak sám a sám,

což stín jsi vlčí,

že i smrt se skrývá

s němým úžasem?

Kdo jsem? Víš, proč se ptám,

když všecko mlčí?

To já, láska živá,

sama jsem!

Jsem hrob, jsem věčný sen,

ach, čekala jsem,

že se vrátíš ke mně

pro čarovný květ!

I tvůj vzdor plál ti jen

mé slávy jasem,

já jsem skryla jemně

smrti jed.

Ó hleď! Slz sladký třpyt

zas vracím tobě

šťastný jako světlo

v jitřním zardění!

Pojď tvář svou ke mně skrýt

zde na mém hrobě,

by nám štěstí vzkvetlo

z kamení!