KAM JÍT –

Kam jít! – tak smutná je ta neděle

v to zimní odpoledne setmělé; –

ach, nejlíp, sestro, bude v kostele.

Tam s pobožným se lidem sejdeme,

se zvukem varhan v jedno splyneme,

v kadidla dýmu Krista najdeme. –

Šly; – šerý dům; – jak Magdě je tam as?

ta družka z mládí, jak tak dlouhý čas

již umírá! – však zajdeme tam zas.

Šly; – tady je ta řada sirotků;

Bůh potěš ji, tu malou drobotku!

– zas dáš jim nějakou tu mlsotku.

Šly; – chudina zde chřadne nocí dnem;

daly jsme o vánocích těm a těm,

a jeden nemůže přec pomoct všem.

Šly; – kde kdo trpí, bys i chtěl, či znáš?

kdo z nich zas o tom ví, co žal je náš?

pomodlíme se za ně otčenáš.

Šly; – u oltáře v kostele stál kněz,

planuly svíce, varhan stesk a ples

tak plně zvučel, – zrovna do nebes!

A lidu zbožného byl plný chrám,

dým kadidla se vznášel k výšinám,

s ním lidu zpěv; – leč Kristus nebyl tam.

Jak vzývali ho tady v kostele,

v to odpoledne smutné neděle

dlel s trpícími v jizbě setmělé.