Kam spějem dnes?...

Kam spějem dnes – kdo z nás to ví?

Ty protesty – ty shony známé?

Ta hesla – kdo je dopoví?

Co značí to – se s hrůzou ptáme?

Má dnešní svět se sřítit v rum,

jenž úbor příštích věků zmrví,

a z trosek vstane k nebesům

svět nový, očistěný krví?

Vzduch dusný bouře předtuchou,

krev zbouřená již nezná vlády,

a v dáli kryté dýmu mhou

se šeří strmé barikády...

Jak blesků roj se kmitají

bodáků hroty na obzoru,

rty tisíceré reptají

a pěst se tiskne v smrtném vzdoru.

Na první rány prudký zdvih

vše v boj se shroutí zdivočilý.

A v chrámech prázdných, mlčících,

tam Kristus stojí zasmušilý.

I stojí sám – a nikdo blíž

svou hlavu k němu nepřikloní.

Má srdce puklé – v údech tíž,

zří, čistá z ran jak krev se roní.