KAM?

Kam řítíme se? Věční bozi, kam?

Lže, zklamání a všude nejistota,

co velké bylo, je dnes holý klam,

a cynismus nám čiší ze života.

A nedovedem, nedovedem žít:

od kořenů svých dějin oderváni

jsme efemerky, kterým slunce svit

jen k mátožnému stačí kolotání.

Vše zrazeno, čím duše žila kdys,

ze všeho zbyly už jen fráze plané,

tu opakují – v lících vážný rys –

ty duše podlé, nízké, zaprodané.

Mdlo, úzko z všeho. Nemůžem se vzpnout,

ne hlavu vztyčit. Tušíme jen temně,

že přijít musí velký dějin soud,

buď napraví, neb shladí nás s té země.