KAM?

Obláčky jarní lehké jak dým

se houpají;

vlaštovky s písní, cožpak já vím,

kam vstoupají?

Kam vzdechy a tužby, kam sloka a rým –

Dál ku ráji!

Bezedné modro, propast a tůně,

bez břehů moře, po vašem lůně

má duše stůně.

Bubliny z vody, porod a zmar,

kam klesají?

Paprsky slunce, úsměv a žár,

kam padají?

Ptáčkové kořist jsou v luňáků spár –

a zpívají.

Nesměrná noc se mlčením pásá,

s prášníků hvězd svůj zlatý pel střásá –

Má duše jásá!