Kamarádi.

Ten starý druh, jenž mnoho let

tu býval podle mě,

již nepřijde – je chladný led

a lehne do země.

A mladý hoch již ze všech sil

tu pracuje, hle, dál,

tam, kde kmet se zastavil

a kde ten starý stál.

A kde se v práci zabral tich,

ruch síly mladé slyš,

a kde si v práci těžce vzdych’,

ten mladý zpívá již.

Ach, Bože můj, toť celý svět,

kde sotva jeden pad’,

na místo jeho skočí hned

jich deset z nových řad.

A vše jde tak jak dříve zas,

jde práce lomozná,

a za den, že znik něčí hlas,

už nikdo nepozná.

Ach, někdo přec. Já myslím naň

a je mi, jak bych stát

ho viděl tam, kde zvedá dlaň

ten mladý, posavád...