KÁMEN

Z řečiště Širakawy vyzvedli mě,

omletý, šedý balvan, jeden z mnoha.

Skrznaskrz prostý jsem a žádná vloha

mně dána nebyla, jsem v létě v zimě

tak šedý, hrubý, neumělé břímě,

pod kterým klesá sloužícího noha,

když uctivě jak domácího boha

na toko ze zahrady přenáší mě.

Zde stojím teď, a radost ze mne mají,

o kráse mé si dlouze vykládají

a řeknou, že jsem peněz mnoho stál.

Jak hluboko však do přírody zřeli,

než prostinkou mou krásu uviděli!

A kdo jak oni zemi miloval!