Kámen mezi kameny.

Kámen mezi kameny –

mnohý asi krčí rameny,

co znamenají tato slova,

a jak trudná jest mezidoba.

Často srdce bývá tvrdší,

kámen – přec jest poddajnější,

vždyť mnohdy se srdcem nelze hnout,

kamenem ale, – můžeš vždy pohnout.

V tvrdém srdci zarytost trvá,

kámen v poddanosti prospěch dává,

z tvrdého srdce nelze něco dostati,

z kamene ale můžeš vše vytesati.

Z kamene stavíš-li sochu,

s umělostí hleď, by měla dechu,

poddajná pak tobě jest,

představ ji světu, – pro tě čest.

Tvrdé srdce, to nelze si vůbec představiti,

a také se nedá z něho něco učiniti,

jistě nepřipustí tebe k slovu,

a raděj snáší tu svoji mdlobu.

Kámen jest určen k vytvoření,

srdce jest stvořeno k vyplnění,

pro tvrdé srdce nejhorší jest – přání,

o jehož vyplnění však nemá zdání.

To slovo „mezi“ to jest to srdce,

které se neohlíží na smutné líce,

kámen by pomohl, jest ale chladný,

tak nelze pomoci tobě žádný.