KÁMEN MLUVÍ

Křída nejsem a nejsem z křemene.

K ozdobě sotva vám budu.

Jaký jsem, tak vemte či nechte mne,

hranolů shluk nebo zrůdu.

V slunci jsem ležel a z moře plul.

A třebaže dávno je tomu,

je na mně hořkost a chutná jak sůl

a duhou hrá lesk mého lomu.

Po dnešním vkusu sic není můj tvar.

Ani řád, jímž krystalisuji.

Jsem, jaký jsem. Ať druza, ať škvár,

ne po vašem: po sobě sluji.