Kamenem mne tvrdým odbýváš

Kamenem mne tvrdým odbýváš

za pot a puchýře tvrdých na rukou!

Kdy mi jen, kdy mi to slíbené nebe dáš?

Chci-li mzdu mít svou?

A ty se ještě ptáš?

Já věřil a doufal a miloval.

Já za tvé slovo sladké

– snad vratké? –

jsem krev svou i duši ti dal.

Aťs Kainem, ať bohem, mě celého máš.

Zda ti i nebe to slíbené dám?

A ty se ještě ptáš?

Na skále stojíš, praporem vítězství vláš,

podnoží jsem ti, neboj se, nejsi sám!

Kdo jsem já, člověk? A ty se ještě ptáš?