Kamení drahé.

Viz, můj synu, lepokamy,

Jakovými krásotami

Ve proměnném nícení

Leskot jejich pramení!

Krásou všechnou, již má kvítí,

Kamení se drahé svítí,

Leskot světla od nebe

Vnímá všechen do sebe.

A co na něm viděť dále

Slouží jemu k čestné chvále:

Lesk, jímž v sobě plápolá,

Rozesílá do kola.

Nejsi-liž s tou pravdou známen,

Že tvůj duch je drahý kámen,

Jehož cena předrahá

Všechny světy přesahá?

Kdež jest leskot tvého ducha?

Proč se duše tvoje suchá,

Proč se v Božím ve zdroji

Světlem věčným nepojí?

O buď kámen Páně drahý,

Ssaj v se pramen světla blahý,

Až tvá duše studená

Láskou vroucně zplamená.

Tož se duch tvůj lesknouť bude

Jako světlo zoře rudé,

A té záře důkazy

V životě se obrazí.

Téci bude z tebe záře,

Již jsi pojal s nebes tváře,

Kdož se k tobě přivine,

Světlem Božím oplyne.