KAMENI U CESTY.

Kameni, kameni, šťastnější nad lidi,

že jsi tak bez citu, člověk ti závidí!

Ležíš tu bez hnutí, bez vidu, bez slechu;

jenom, když o tebe klopytnou ve spěchu,

stranou se odvalíš – zase jsi bez hnutí.

Zdali přec něco ti slzičku vynutí? –

Nejsi tak bezcitný, lidé jak říkají,

snad že též někdy si zapláčeš potají;

líce když za rána rosa ti poleje,

nelkáš to nad hrobem zmařené naděje?