Kamile.

Já dlouho vyhýbal se tvojim svůdným zrakům,

jak koráb lupičům v neznámých končinách,

tvým ústům pikantním, jež skropil cudný nach

jak velké kalichy, podobné rudým mákům.

Já zaslech’ z daleka tvé hrdlo zpívající

jak zvony stříbrné v neznámých závějích,

tys přišla diskrétně, zříc, kterak v rukou mých

se chvějí lilie zlým mrazem zmírající.

A žhavé parfumy kol mojí hlavy táhly,

na březích jezera se hvězdy rozlily

v mdlých stínech večera, jež kraje zalily,

a zlaté akkordy do mého srdce sáhly.

Tak spolu žili jsme jak rozpustilé děti

na trávě zelené, jež spala v závěji,

co v duši tisíce nám znělo nadějí

jak zlaté akkordy, jež nekonečnem letí.