Kamna.

Když zima vládne, u zahřátých kamen

se dobře, věru nejlépe pak sedí,

tam rekové své otvírají hledí

a králové svých drahokamů pramen.

Tam meluzina zvučí v horký plamen

a u krbu hned lidé staří vědí

pohádky, které vznikly na náledí,

kde v ledu kus se mění každý kámen.

Jen v rozhřátá se kamna zadívá

ta hlava lásky plná, šedivá,

už otvírá se celá kronika

a mysl bájí řadu celou tvoří – – –

z té každé hřeje cos a vyniká

jak plameny, co v kamnech bujně hoří!