Kam’s duše...?

Kam’s duše, kam’s to chtěla...?

Tak líto mi tě

jak ptáka se zlomeným křídlem,

jenž k slunci chtěl,

a nedoletěl!

Kam’s duše, kam’s to chtěla...?

Tak líto mi tě

jak ptáka, zlomené, jenž křídlo

prachem vleče,

a oči smutné, oči bojácné

za sluncem obrací!

Kam’s duše, kam’s to chtěla...?

Tak líto mi tě

jak ptáka raněného,

jejž chytí hrubé ruce,

do klece zavrou,

a budou nutit zpívat

podle kolovrátku...!

Kam’s duše, kam’s to chtěla...?

Tak líto mi tě –!