Kanárek.

Vždy měl jsem radosť, když se na záslonu

svou nožkou chytl kanárek a zpíval,

jak z not by četl a se do nich díval,

neb na publikum hleděl za oponu.

Tu míchal radosť s troškou žalných stonů

a štěbetal, že byl to zvuků příval,

co týž byl denně, co se neměníval

ni s kolovrátkem ani s hudbou zvonů.

Ten taškář žlutý ve všem rovnosť cítil

a stejný se vším souhlas vždycky dal,

ať do klece mu paprsk slunce svítil,

ať kousek svíčky před klecí mu plál –

v zavřené kleci spokojeně zíval,

když kočky zrak se na něj chtivě díval.