KANÁREK

Učitel piana, s nímž odpoledne hrála,

již mohl doufati, že roztál srdce led,

když s jasem ve očích na něho jen se smála,

a přece vyznati, co cítil, nedoved’.

Na okně kanárek si prozpěvoval v kleci

chytiv se nožkama za klece tenký drát, –

– a s ním se děly dnes tak přepodivné věci,

až náhle sevřel ji a chtěl ji zulíbat! –

A ona zardělá, pst! zašeptala tiše,

teď všecko ztraceno, si skoro myslil juž,

však je to lépe přec, být náhle sražen s výše,

co náhle přichází, spíš snese mladý muž.

Však ona pozvédla se, byla děvče mladé,

on chvěl se pokořen a žhavou vášní spit,

a vzala šáteček a na klícku jej klade

a naivně zašeptá: „Moh’ by nás vyzradit!“ –