Kancional.

Ve starém klášteře, jenž v kraj se dívá,

je kancional pokryt plísní, prachem, –

čtyři sta roků přešlo tady vzmachem

a cizí mnich z něj slova nezazpívá.

Jen západem když slunce zahořívá

a do knihovny padne v mihu plachém,

ta stará kniha obleje se nachem,

pak zvolna zas a krvavě se stmívá.

Čtyři sta let ta kniha tak tu leží!

nach z venku na ni padal od požárů,

ryk, lomoz zbraně otřásal tou věží,

kraj tonul v krvi, jásot ryčel zbůjný

– a v prachu, plísni, ve křivdě a zmaru

tu něma leží píseň: „Pomiluj ny!“ –