kanora

tvrdá a chmurná

vyrostla z kamení,

ze slunce vzpurná,

z noci v tmách mámení.

dřevěná školo,

rci nám, kdo rozdrtí

to naše kolo

černých běd se smrtí.

dřevěná cerkvi,

vydej hlas nad palouk,

vždyť i ten štěrk ví,

jak nás tu život stlouk’.

z hor teče voda

a ze skal kamení,

škoda, ach škoda,

že v chléb se nemění.

škoda, že bývá

i člověk kámen jen.

ty noci tklivá:

kámen byl zavražděn.

sype se skála,

ubíhá bystřina.

tvrdá jak stála,

stojí zas dědina.