KANTILENA.

Jen klidně spi, ty velkých tužeb duchu,

jen klidně spi, sni nerušeně dál – –

Tvé ideály s tebou spí i touhy

a jejich rozbití jsi v žití nepoznal...

Spi klidně dál!

Tys nepoznal, jak bijí žití bouře

a jak se umí o vše život rvát,

Tys nepoznal, jak srdce vlastní klame..

jen jedno znal jsi pouze: – milovat –

Nuž, můžeš spát – –!

Za šerých kdysi přijdu k tobě nocí,

rozerván, zmučen, s tebou abych spal

a nad rovem tvým tichým, zasmušilým

si z hloubí duše volně zaplakal – –

– – a žil zas dál – –