Kapitán a jeho pes.

„Nuže, hýbej sebou, černá duše!“

Na otroka zařve kapitán;

„Ať mi letíš na stěžeň jak z kuše,

Prapor ať mi dolů rychle dán!“

Černoch se co lupen svadlý chvěje,

A již odchází, kde prapor věje.

Mladík přeubohý, otrok – člověk!

Onť jen hrůzy této země zná;

Pozemská co rozkoš, blahý co věk,

Jako záře v mraku umírá.

Duši mladou tíží kletby skály,

A ta mlha kol se divě válí.

Již tam ku praporci vystupuje,

Co pták zachvívá se na hoře;

Spěchá, mate se a odvazuje,

Zmámen ale spadne do moře;

A ta okeána vlna lítá

Černochem si jako člunkem zmítá.

A loď plyne – loďka neodplývá –

Ruce na vesla se nekladou;

Mlče kapitán se chladně dívá,

S obětí kam bouřné vlny jdou.

V moři slyšeť upěnlivá slova,

Loďka nejde – a loď dále plová.

S divou vlnou u zedmutém moři

Mladík velemožně zápasí;

Svět ho tepe, svět ho krutě moří,

Se životem přec on souhlasí;

Potopí se – opět vlny zmáhá –

Jenom pomoc ode bratrů váhá.

Bohu podobných tu není tvorů,

Z nichž by jeden k spáse rámě nes;

A přec jeden jest tu z Boha tvorů –

A ten kapitánův jesti pes! –

Rázem teď se v moře uvrhuje,

K svému statně spolutvoru pluje.

Nad zbouřené vyniká on vody,

Tu svou sílou, tu je proudem hnán;

Rozkazy i lahodnými svody

Darmo zpět ho volá kapitán;

Nedbá lásky, jeho nedbá hněvu,

Černochu jen spěchá na ulevu.

Mocně se již chápe jeho šíje,

Vítězně ho drží nad vodou!

Hajitele svého otrok čije,

Kolem krku jímá spásu svou:

Obapolně život sobě hájí,

Tu se vznesou – tu je voda tají.

„V loďku, v loďku!“ kapitán tu řehce,

„Rychle mého osvoboďte psa!“

Loďka plyne, plyne rychle, lehce,

Duše v kapitánu zaplesá:

„Rychle, rychle!“ přec jen volá stále,

Čím víc loďka pouplývá dále.

A již v letu čtvero stane chlapů,

V zteklé vlny oka vyhodí;

Psa jen hrdinného v rychlém kvapu

Mocně chtějí táhnouť do lodí:

Pes a otrok v jednom ale svazku,

Co bratř milá spiati v jednu pásku.

Marná snaha spolek rozrušiti

Jdoucí ze života svatyně;

Nešťastného chce pes hájcem býti,

Neb s ním zahynouti v hlubině.

Dychtí, spěchá – vroucná jeho píle –

V člun ho táhne – pře se – jižť u cíle!

A teď v radosti se k němu chvěje,

Tu naň skáče – tu se k nohoum svil;

Zrak svůj stále v oči jeho leje,

Smutný jinoch plesu jeho cíl.

Loďka přijde k lodi – plynou dále,

Všecko mlčí – pes jen plésá stále.