KAPITÁN.

K dílu, plavci, rychle k dílu,

každý tam, kde býti máš,

dravé bouře divou sílu

s Bohem jistě udoláš!

Půl věku jezdím sem i tam,

znám bouře lesť a hněv a klam,

leč takých vichrů běsných sil

jsem posavade nezažil;

ač stár a sláb, přec nejsem sketa,

leč pevné důvěry jsem manem,

že v každém nebezpečí světa

Bůh nejlepším jest kapitánem.

Mrak – samý hromu třesk a sten,

v noc náhle zaměnil se den,

z vln stoupá nová horstva říš

a chrlíc pěnu výš a výš,

až stěžně na vrchol ji metá;

my doufati však neustanem’,

vždyť v každém nebezpečí světa

Bůh nejlepším jest kapitánem.

Vln skosmatělý vizte vlas!

Jak fúrie jdou na zápas,

kol skrání bílých zmijí směs...

Zda zřel kdo taký hrozný ples?

Nuž, k práci, sice po nás veta,

jak deště krůpěj v moře skanem’;

však v každém nebezpečí světa

Bůh nejlepším jest kapitánem.

Tys, hochu, v časté bouři ztuh’,

nuž, k té, již poručil mi druh,

než vyjeli jsme na západ!

Jsi staten... Kdybych zhynul snad,

ji vyprovoď, ať znova zkvétá

v tom útulku jí přichystaném...

Jdi!... V každém nebezpečí světa

Bůh nejlepším jest kapitánem. –

K dílu, plavci, rychle k dílu,

každý na své stráži buď!

Dravé bouře divou sílu

krotí Bůh a statná hruď.