KAPITOLA SARKASTICKÁ.

Nebuďme veselí, zanechme radostí,

opusťme drahé, nechť v ulicích bloudí,

srdce svá naplňme nezměrnou žalostí,

v zbobtnalých cévách nechť slzy jen proudí.

Zanechme nadějí, zanechme toužení,

o štěstí žebrat jdou jenom ti malí,

zanechme krotkých žen, – do našich spojení

pohřební pochod vždy zavřeštil z dáli.

Vzlétnem’ pak prostorem, jako když mráčky jdou,

těla – ta odpadnou s pozemským puchem, –

osud až zaměří do nás snad ranou svou,

pěsť jeho v prázdno jen zasviští vzduchem.