KAPKA

Přede mnou sklenice stojí nalitá do pola vodou;

skupenství přemnoha kapek, které se hemží

nesčetných životů zmatkem,

kteří se bezcílně těší vteřinou žití

pokud jich žíznivý člověk

nepozří jediným douškem,

aby v něj vplynuli nutně, v jeho se rozlili těle,

v krev jeho přešli a mozek,

při práci rukou neb ducha

pomocni byli mu v stavbě tvůrčího díla.

Podobně země je kapkou –

s jinými kapkami světy,

kteréžto hemží se tvory v poháru vesmíru, z něhož

od času do času pije

živelný hodovník, oheň, za stolem Věčného Řádu,

aby svou uhasil žízeň

po věčném zpití se hmotou,

aby moh’ tvořiti znovu zářivé, obměnné světy,

odvěky spolupracovat na díle stvořitelově.