Kaple.

Tamhle na návrší

rodné při dědince

chodíval jsem často

úzké po pěšince.

Po pěšince úzké

ku kapličce milé,

ku Rodičce Boží

spěchával jsem čile.

Za šerého jitra,

z jitra při klekání

v samotné jsem kaple

pěval píseň ranní.

A když ku večeru

slavík lkal svou píseň,

u Matičky Boží

svou jsem složil tíseň.

A to srdce mladé

vždy se slastí chvělo,

kdykoliv to s věžky

ku modlitbě znělo. –

Uplynula léta

jako toky v moře,

s nimi mnohé slasti,

mnohá s nimi hoře.

Ku kapličce v lese

posud cesta vodí,

po ní posud mnohá

zbožná noha chodí.

Chodívám já také

ještě ku kapličce,

přináším své srdce

Boží ku Matičce.

Tu pak moje mladosť

na mysli mi tane,

z vlhkého mi oka

bolná slza kane.